Svaz národní házené

Návrat na místo činu po 50-ti letech...

Publikováno: 15.7.2020

Tentokrát se nejedná o žádný kriminalistický pomníček, nýbrž důvod návratu je zcela prozaický, plný vzpomínek a radostných okamžiků, který vyšel téměř přesně na den přesně, na sobotu 27. června 2020.

Právě před padesáti lety,totiž krátce před polednem, vybuchl na příbramském hřišti „U viaduktu“ gejzír radosti a bujaré oslavy zisku titulu Mistra ČSSR v české házené,který navíc současně znamenal úspěšnou obhajobu zlatého úspěchu z předchozího ligového ročníku 1968–1969. Bezesporu významný úspěch a mezník v házenkářské kariéře, tehdy dvacetiletých mladíků; velké zadostiučinění pro vedení oddílu DUKLY Příbram, které o podobný triumf usilovalo již několik generací předtím a v neposlední řadě také symbolické poděkování všem fanouškům za podporu a přízeň, kteří si pravidelně v hojném počtu našli cestu na duklácký stadion, aby projevili své sympatie hráčům v tradičních žlutočervených dresech a vytvořili tak pokaždé neopakovatelnou atmosféru. Bohužel tento den byl ale také zároveň posledním v historii házenkářské DUKLY Příbram, jelikož velitelská vojenská mašinérie se rozhodla převelet hráče částečně do Jinců a do Mostu. Zásah vyšší moci, který se tak stal černou kaňkou pro všechny příznivce našeho sportu. Zůstal jen pocit křivdy,zklamání a nejistoty při pohledu do budoucnosti.

Naštěstí ale existuje řada bývalých hráčů i kolektivů, kteří si pravidelně připomínají dvouleté období strávené ve vojenském stejnokroji nebo sportovním dresu, což byla určitá výsada a především přijatelná forma přežití. Nejinak tomu bylo i v letošním roce, kdy se přímo v Příbrami uskutečnilo již 15-té setkání bývalých hráčů ročníků 1948–1950. Tentokrát s ohledem na kulaté jubileum i určené místo srazu,převzal režii celé akce člověk s nejvyšší vojenskou hodností a házenkářskou pověstí – František Vinklárek.

Jak se ukázalo byla to nesmírně šťastná volba, protože se v něm opět probudila vojenská krev se všemi průvodními znaky, takže ani nechyběly informace blížící se svým charakterem klasickému rozkazu. Zcela objektivně je třeba konstatovat, že se své role zhostil na výbornou a většinu z nás překvapil pestrostí a rozsahem scénáře. To vše v situaci, kdy nikdo neznal rozsah a platnost zdravotně-hygienických opatření v souvislosti s pandemií COVID-19. Jeho optimismus a důslednost ale slavily úspěch, jehož důkazem byla téměř stoprocentní účast všech pozvaných. Pouze tehdejší vedoucí družstva Vojtěch Zatloukal se omluvil, jelikož krátce před tím se podrobil operaci kolena a aktuálně prodělával rehabilitační procesy. Počet účastníků se ale přesto rozšířil díky dalšímu velitelskému zásahu, kdy pozval i manželky hráčů či zástupce starších ročníků Radka Kalaše nebo některé příznivce z řad našich vrstevníků, kterým se Příbram stala osudovou a žijí tam dodnes.

Pochopitelně, že atmosféra celé akce byla podle očekávání velice příjemná, tématicky zaměřená především na onen slavnostní den před padesáti lety, kdy vzpomínky se probíraly do nejmenších detailů a proto diskuze nebraly konce.

Třešničkou na dortu pak byla skutečnost, která potvrdila mimořádné nasazení hlavního organizátora akce, který dokázal úspěšně kontaktovat zástupce regionálního tisku, kteří pak věnovali tomuto výročí i dalším informacím z historie házené v Příbrami plnou stranu sportovní rubriky. Obsahově zajímavý elaborát plný mimořádných informací i nostalgických vzpomínek. Určitě překvapení, které čekal málokdo a navíc každý z nás si na památku odvezl novinový výtisk pro rozšíření svého osobního archivu.

Přestože se jednalo pouze o jednodenní akci, které přálo i počasí, měla opravdu vynikající úroveň a tak příbramský Kulturní dům po dlouhé době zažil podobné emoce jako před půlstoletím. Určitě se nejednalo o setkání poslední. Naopak bylo impulsem pro kolektivní rozhodnutí pravidelně každoročně pokračovat v této dlouholeté tradici.

Na snímku v horní řadě zleva: Radek Kalaš, Jirka Dundr, Franta Bouda, Franta Vinklárek, Milan Míča, Standa Šír, Petr Tausche, Honza Třešňák, Jarda Fornous.

Autor: Petr Tausche